Standard
Co a k čemu je standard:
= souhrn požadavků, které jsou kladeny na jedince daných plemen (psů, skotu, králíků, potkanů,…), plemenné příslušnosti a chovného cílu. Požadavky myslíme exteriérové, ale i povahové. Určuje kvality daného jedince.
- každé plemeno má svůj standard (i když je to stejný druh – pes, kočka,…). Plemeno = pouze čistokrevné zvíře s prokázaným původem po několik generací (dále také skupina zvířat téhož druhu a shodného fylogenetického původu, která má charakteriské znaky a vlastnosti, které předává na potomstvo)
- posuzování standardu probíhá na výstavách, bonitacích, svodech,…delegovanými rozhodčími exteriéru a povah
- po posouzení a splnění chovných podmínek daného klubu, je pes uchovněn a teprve poté může být použit v chovu. Jedná se o čistokrevný chov!
- štěňátka s PP
- nestandardní štěňátko musí také dostat PP…mýty a báje o nadpočetnosti vrhu, nesplění uchovnění z důvodu nějakého omezení atd, jsou již dávno tabu a nenechte se oklamat.
STANDARD LAGOTTO ROMAGNOLO:
http://www.tipresentoilcane.com/2013/03/09/il-vero-standard-del-lagotto-romagnolo/
http://www.lagottoromagnolo.org/
Využití:
Dříve byl využíván v myslivosti – přinášení vodního ptactva z vody. Dnes je vynikající společník, specialista na vyhledávání lanýžů, pes canisterapeut a můžete s ním dělat jakékoliv sporty (agility, dogdancing…)
Jeho lovecké pudy již vymizely, tzn. již nemá zájem o zvířecí pachy – čuchne si, ale ne, že by rdousil.
Klasifikace FCI:
Skupina 8 – přinašeči zvěře, lovečtí slidiči a vodní psi (KCHLS – Klub Chovatelů Loveckých Slídičů)
Sekce 3 – vodní psi
Nepodléhá pracovní zkoušce.
Krátký výtah z historie:
Pochází z Itálie z oblasti Commanchia a Ravenna – Je považován za nejstarší vodní psí plemeno, první zmínky o něm pochází z roku 1360. Dříve sloužil jako přinašeč vodních ptáků z vody. Ale v polovině 15. století oblast začala vysychat a využívat se k zemědělství. Tím pádem Lagotto ztratil svou funkci vodního psa jako takového, nicméně jeho čich byl natolik rozvinutý a silný, že mu tato změna nevadila. A od té doby byl využíván jako lanýžový pejsek. Dnes je to pes pro všechno – jakékoliv psí sporty, canisterapie, hledání lanýžů, skvělý společník atd.
Celkový vzhled:
Je to pes menšího až středního rámce, vyvážených proporcí, mohutné tělesné stavby, otužilý, s hustou kudrnatou srstí, která má strukturu vlny.
Důležité proporce:
Délka hlavy se rovná 40% výšky v kohoutku. Pes je téměř stejně vysoký, jako dlouhý. Délka mozkovny musí být větší, než je polovina celkové délky hlavy. Délka nosního hřbetu je o 2/10 menší, než je délka mozkovny (44% oproti 56%). Hloubka hrudníku je nižší, než je polovina výšky v kohoutku (okolo 44%).
Povaha:
Lagotto je poslušný, nenáročný, bystrý, oddaný, pracovitý, inteligentní s vytříbenými smysly, především dobrým zrakem a čichem. Vůči majiteli nebo rodině jsou oddaní, což z nich činí dobré společníky, velmi závislý na svém pánovi a velmi snadno se cvičí. Navíc je to výborný společenský pes i ostražitý hlídač.
Popis jednotlivých částí těla:
Hlava:
Při pohledu zeshora je středně mohutná, má lichoběžníkovou formu; horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou mírně rozbíhavé.
- Část mozková
Mozkovna:
Je široká v oblasti jařmových oblouků=lícní oblouk – spojení kosti lícní s horní čelistí vpředu a s kostí spánkovou vzadu, a její délka se rovná její šířce. Při bočním pohledu je část od stopu k týlnímu hrbolu delší, než čenichová partie. Je mírně klenutá, směrem k týlnímu hrbolu se stává plošší. Výstupky čelní kosti jsou dobře vyvinuté, nadočnicové oblouky jsou zřetelné. Týlní hrbol je krátký a nevýrazný, oční důlky nepříliš hluboké.
Stop:
Málo výrazný
- Část obličejová:
Nosní houba:
Je velká, nozdry široce otevřené a pohyblivé. Svislá dělící rýha je velmi výrazná. Při bočním pohledu je nosní houba v prodloužené linii nosního hřbetu a přesahuje nepatrně před přední linii pysků. Je zbarvena v různých odstínech hnědé, od světlehnědé až po tmavou, v závislosti na zbarvení srsti.
Čenichová partie:
Je poměrně široká, o něco kratší, než je mozkovna (poměr mozkovna x čenich = 56 x 44), její hloubka je jen o málo menší, než její délka. Má poněkud klínovitý tvar a její konec je komolý. Při bočním pohledu je nosní hřbet rovný.
Pysky:
Nepříliš hluboké, napnuté, což značí, že spodní profil čenichu je tvořen čelistí. Jsou pokryté dlouhou rozježenou srstí, která tvoří vous.
Při pohledu zepředu mají tvar širokého půlkruhu. Barva olemování pysků jde od světlehnědé po tmavou.
Čelisti:
Čelisti jsou silné, s rameny téměř rovnými a těleso čelisti je relativně silné.
Zuby:
Skus nůžkový nebo klešťový, kompletní; zuby bílé, a dobře vyvinuté. Lehký předkus je tolerován.
Líce:
Ploché
Oči:
Jsou spíše větší, kulaté, vyplňují kompletně oční důlek, korektní pohled (ne šilhavé). Barva duhovky se pohybuje od okrového odstínu přes oříškovou až po tmavě hnědou, v závislosti na zbarvení srsti. Víčka dobře přiléhají k oční kouli; barva jejich orámování se pohybuje od světle hnědé po tmavou. Řasy jsou výrazně vyvinuté. Pohled je pozorný, výraz je bystrý a živý.
Uši:
Jsou středně velké v poměru k hlavě, trojúhelníkovité, se zaoblenými konci; mají široký úpon, jsou zavěšené těsně nad linií nadočnicových oblouků. V klidu jsou svěšené podle hlavy, když je pes pozorný, jsou mírně nadzvednuté. Natažené směrem k nosu musí dosahovat do čtvrtiny jeho délky. Na uších mohou být kudrliny poněkud volnější, ale srst zůstává velmi zvlněná. I vnitřní strana ušních boltců je osrstěná.
Krk:
Je silný, svalnatý, suchý, oválného průřezu; je dobře vsazen mezi lopatky, nemá lalok. Jeho horní linie je mírně klenutá. U samců může jeho obvod být 2x větší, než je jeho délka. Délka krku je o něco menší, než je celková délka hlavy.
Tělo:
Zavalité, silné, jeho délka odpovídá kohoutkové výšce.
Horní linie: Je rovná od kohoutku k zádi.
Kohoutek: Je výše, než je záď; vrcholky lopatek nejsou příliš sevřené, ale výrazně vystupují a mají správný sklon směrem k zádi.
Hřbet: Je rovný a velmi svalnatý.
Bedra: Jsou krátká, velmi pevná, při pohledu z profilu mírně klenutá; jejich šířka se rovná délce, nebo ji přesahuje.
Záď: Je dlouhá, široká, svalnatá, mírně skloněná (úhel sklonu je mezi 25°až 30°).
Hrudník: Je dobře vyvinutý, dosahuje až k lokti;i když je v zadní části úzký, rozšiřuje se směrem dopředu od šestého žebra.
Spodní linie a břicho: Je dlouhá a rovná, jen mírně se zvedá směrem k zádi.
Ocas: Je středně vysoko nasazený, směrem ke špičce se zeštíhluje; délkou dosahuje až k hlezennímu kloubu. V klidu je nesen ve tvaru šavle, při bdělosti je nesen výrazně výše; v práci a ve stavu vzrušení může být nesený na hřbetě, ale nesmí být v žádném případě stočený.
Končetiny:
Při pohledu z profilu i zepředu jsou rovné.
- Hrudní končetiny:
Lopatky: Lopatkové kosti jsou dlouhé (30% kohoutkové výšky) dost šikmé (52°až 55°), svalnaté, silné a dobře přiléhají k hrudnímu koši, přičemž mají dost prostoru pro volný pohyb. Úhel scapulo-humerální se pohybuje mezi 110°a 115°.
Rámě: Svalnaté, s jemnou kostrou, je stejně dlouhé, jako lopatka. S horizontálou svírá úhel 58°až 60°.
Lokty: Jsou postavené u těla, nejsou ale příliš přitisknuté k hrudnímu koši; jsou pokryté jemnou kůží. Stejně jako ramena, i lokty jsou postaveny rovně v boční ose těla. Loket se nachází v pomyslné kolmici, spuštěné s výstupku lopatkové kosti směrem k zemi.
Předloktí: Je perfektně kolmé, dlouhé (36% kohoutkové výšky), s kompaktními a silnými kostmi, majícími oválný průřez.
Karpus: Z bočního pohledu se nachází v ose předloktí, je jemný, solidní a pružný; pisiformní kost zřetelně vystupuje.
Metakarpus: Je spíše jemnější, s jemnými kostmi oproti předloktí; je pohyblivý. Při bočním pohledu svírá se zemí úhel 75°až 80°.
Přední tlapky: Jsou zakulacené, kompaktní, se sevřenými a dobře klenutými prsty; drápy jsou silné a zahnuté; polštářky jsou správně pigmentované; meziprstní blány jsou zřetelně vyvinuté.
- Pánevní končetiny:
Jsou rovné, silné, mají správné proporce v poměru k velikosti psa.
Stehna: Jsou dlouhá (35% kohoutkové výšky psa), s dobře patrným svalstvem, výrazná modelace. Femorální osa má sklon 80°vzhledem k horizontále. Coxo-femorální úhel se pohybuje v rozmezí 105°až 110°. Stehna jsou postavena paralelně v návaznosti na střední osu psa.
Podkolení: Úhel, který svírá holenní a stehenní kost, je 130°až 150°.
Bérce: Jsou o něco delší, než stehna (36% kohoutkové výšky) se silnou kostrou a dobře vyvinutým svalstvem. Hlezenní prohlubně jsou zřetelné. Sklon bérce k horizontále je mezi 50°a 55°.
Hlezna: Široká, silná, suchá, s jasně viditelnými konturami kostí. Jsou postavena paralelně v návaznosti na střední osu těla psa. Zaúhlení hlezenního kloubu (metatarso-tibiální úhel) je okolo 140°.
Metatarsus: Jemný, cylindrický, postavený kolmo k zemi.
Zadní tlapky: Jsou poněkud oválnější, než přední, prsty mohou být o něco méně klenuté.
Pohyb: Rovnoměrný krok, energický a živý klus, cvalové skoky jsou krátké.
Kůže:
Dobře přiléhá po celém těle, netvoří vrásky, je jemná, podkožní vazivo slabě vyvinuté. Pigmentace sliznic a polštářků je v odstínech od světle hnědé po velmi tmavě hnědou.
Srst:
Má strukturu vlny = nelíná, pouze v době stříhání jemně ztrácí chlupy, v obličeji je poněkud přiléhavější, tvoří kudrny z velmi sevřených kroužků, mezi nimiž prosvítá podsada. Tyto kudrny musí být rozloženy rovnoměrně po celém těle s výjimkou hlavy, kde jsou kroužky méně uzavřené a srst tvoří obočí, vous a hustou bradku. Také líce (tváře) jsou porostlé hustou srstí. Pesíky a obzvláště podsada mají schopnost odpuzovat vodu (jsou nepromokavé). Pokud srst není stříhána, má tendenci k plstnatění; z toho důvodu je třeba nejméně jednou do roka psa kompletně ostříhat. Krycí srst i podsada, která je zplstnatělá, se musí pravidelně vyčesávat.
Zbarvení:
– jednobarevně bílá
– bílá s oranžovými nebo hnědými znaky
– hnědý bělouš
– BROWN ROAN
– jednobarevně hnědá ( v různých odstínech)
– jednobarevně oranžová
Kohoutková výška:
psi: 43 – 48 cm (ideální výška 46 cm)
feny: 41 – 46 cm (ideální výška 43 cm)
Tolerance 1 cm plus nebo minus
Váha:
psi: 13 – 16 kg
feny: 11 – 14 kg
Chyby:
Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
Nesení ocasu:
Vylučující vady:
- agresivní nebo bázlivý jedinec
- netypický jedinec
- nosní houba kompletně depigmentovaná
- podkus
- různě zbarvená duhovka (skvrnité oči)
- porucha psychiky nebo chování
- u samců nevyvinutá varlata nebo varlata nesestouplá v šourku = Kryptorchismus
- osy mozkovny a nosního hřbetu sbíhavé
- nosní houba se skvrnami bez pigmentu
- konkávní nosní hřbet
- výrazný předkus
- šilhavost
- zkrácený nebo krátký ocas (vrozeně nebo uměle), ocas nesený nad hřebetem.
- paspárky
- srst nekudrnatá, srst ostříhaná dohola, provázkující, uměle vytvarovaný střih
- černá srst, černé znaky nebo černá pigmentace
- zbarvení černé nebo s černými znaky
- kohoutková výška mimo hranice, stanovené standardem